Nutná obhajoba

Nutná obhajoba je určitá situace v trestním řízení, při kterém musí mít obviněný obhájce. Nutná obhajoba je upravená v § 36 a násl. trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb.).

Nutná obhajoba se uplatňuje tehdy, pokud není obviněný schopen se sám hájit (nemůže třeba vyhledávat důkazy na svoji obhajobu, např. proto, že je zavřený). Z tohoto důvodu musí mít obviněný obhájce:

• je-li ve vazbě
• ve výkonu trestu odnětí svobody
• na pozorování v zdravotnickém ústavu
• je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena
• jde-li o řízení proti uprchlému
• pokud má soud pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného
• v řízení proti mladistvým (osoby od 15 do 18 let)
• Nutná obhajoba se dále uplatňuje tehdy, pokud se koná řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let

V případech nutné obhajoby musí mít obviněný obhájce a pokud si ho nezvolí, bude mu soudem ustanoven (obhájce ex offo). Ačkoli by neměli být rozdíly mezi obhajobou vykonávanou obhájcem ex offo a obhájcem zvoleným (obhájce na plnou moc), rozdíly v přístupu k věci bývají mnohdy patrné, a přitom je obhajoba pro obviněného stejně drahá - v podrobnostech viz obhájce ex offo).